V osobnostním rozvoji se většinou mluví z mého pohledu o jednotlivci, který jde po své cestě. Moje zkušenost ale je, že realita je jiná a to proto, že žijeme většinou ve vztazích. A právě vztahy jsou tím místem, kde se náš růst nejvíc ukazuje, tříbí a prověřuje.

Článek píšu proto, že často vidím, jak ve dvojici dochází k oddělení ve chvíli, kdy jeden z partnerů začne růst a druhý zůstává stát. A někdy dokonce slyším i to, že partner růst zpochybňuje nebo ho přímo brzdí.

Každý máme svou růstovou křivku

Vím, že růst není nikdy lineární proces. Sama mám období, kdy intenzivně hledám, učím se a měním, a období, kdy potřebuji stabilitu a klid. To, že se dva lidé pohybují rozdílným tempem, nepovažuji za selhání, ale za přirozenou dynamiku.

Když růst není společný

Když se jeden začne učit o emocích, chodit na sezení nebo měnit životní návyky a druhý stojí na místě, objevují se obavy: „Nebudu mu připadat málo?" „Neopustí mě, když se mu otevřou nové obzory?" „Musím se měnit také?" V těchto chvílích cítím, že rozdílné tempo růstu se dá vnímat jako hrozba, ale zároveň i jako inspirace.

Když partner růst brzdí

Často se setkávám s tím, že partner druhému rozmlouvá cestu za sebepoznáním. Místo podpory zazní: „To ti jen motají hlavu." „Tohle nepotřebuješ." „Proč to děláš, vždyť jsi v pořádku, tak jak jsi." Z mého pohledu to většinou není o špatném úmyslu, ale o strachu. O strachu ze ztráty, z neznámého, z narušení rovnováhy. Jenže právě tady se vztah dostává na křižovatku: buď oba dokážou změnou projít, nebo se začnou vzdalovat.

Jak růst vedle sebe, ne proti sobě

Pro mě je důležité otevřeně mluvit o tom, co se ve mně děje, ale bez tlaku na druhého. Učím se respektovat rozdílnost a přijímat, že ten druhý má právo chvíli zůstat stát. Pomáhá mi hledat společné kotvy hodnoty, rituály a smysl, které náš vztah podrží, i když každý z nás jde v jiném tempu.

Kdy je třeba růst i od sebe

Někdy ale změna zasáhne tak hluboko, že se začnou rozcházet i hodnoty. Pak přichází těžká, ale poctivá otázka: chceme jít dál spolu, nebo je fér dát si prostor? Věřím, že i růst od sebe může být formou respektu.

Na závěr: Pro mě osobně není osobnostní rozvoj ve vztahu o tom, aby dva lidé šli stejně rychle a stejným směrem. Je to o schopnosti dívat se na růst jako na šanci, ne jako na ohrožení. A když se naučíme respektovat rozdílná tempa, může právě tato odlišnost posílit spojení a přinést vztahu větší hloubku a autenticitu.